INTERZOO 2010
Napsal: 14 kvě 2010, 21:08
INTERZOO 2010
Tak jak jsem se včera vrátil ze zájezdu do Norimberku a dneska zpracoval fotky a všechny podstatné materiály za účelem vypracování reportáže pro tohle fórum a ... ... a uvědomil jsem si k mému vlastnímu údivu, že tu dosud nemáme kategorii reportáží. Takže toto je první téma této "nové" kategorie ČCK fóra.
********************************************************************************************************************
Moje dosud první a do včerejška také poslední návštěva norimberské INTERZOO se odehrála v květnu roku 2006. Nejsem tak naivní, abych si představoval při současném běhu všech událostí situaci na letošním INTERZOO stejnou měrou a posuzoval očekávání letošní akce metrem zkušeností, které jsem nabyl před čtyřmi lety. Všichni víme, jaká je situace nejen v české akvaristice posledních let. Nikdy jsem se navíc netajil, že návštěva INTERZOO pro mne apriori představuje především možnost využití soustředění nabídky akvaristické literatury nakladatelských domů pod jednou střechou a možnost pořízení fotek pro mne nějak zajímavých ryb - na prvním místě cichlid.
Již po třetí pořádal nás Úvalský spolek akvaristů zájezd nejen pro svou členskou základnu, ale i pro přátele z dalších spolků a klubů AKVA CZ. Odjezd byl v 5´00 z Úval, od domu předsedy spolku Míly Kolaříka. Moderní autokar nám opět zajistila místní dopravní společnost (Dobročovice). Všichni zájemci se dostavili včas a tak jsme bez problémů za ranního svítání, pár minut po páté vyrazili směr západ. Obloha měla šedo-olověnou barvu, nic z ní však nepadalo a tak se jelo v minimálním provozu po suchém povrchu velmi příjemně.
Jelikož předpisy o přepravování osob touto formou jsou takové, jaké jsou, vzal to náš řidič přes centrum Prahy, aby zde nedaleko Vltavy, v Resslově ulici vyzvedl kolegu.
Cesta po D5 směrem na Plzeň probíhala v pohodě a okolo sedmé jsme po průjezdu městem vyzvedli kamarády z IRISU a ČCK a pak se neprodleně vydali směrem k Rozvadovu. Zde, na Česko-Německých hranicích jsme se zastavili ke krátké přestávce k občerstvení u poslední pumpy v ČR a po překročení hranic již jeli bez přestávky až do Norimberku, který je od hranice mezi oběma státy vzdálen cca 135 km.
Na obligátní parkoviště "Ost" u výstaviště náš autobus dorazil okolo půl desáté dopoledne. Pokladník Z.Tischer raději hned při vystupování z busu spočítal své ovečky, aby si pohlídal množství kusů, jimž bylo nutno u pokladen výstaviště zajistit vstupenky (veškeré děti do věku 15 let jak jsme bezprostředně zjistili zadarmo). Organizace ve vstupní hale s pokladnami byla dle obyčejů naprosto precizní a přesto, že hala byla plná a fronta ke každé pokladně čítala několik desítek čekajících, šlo to vše poměrně rychle, jako na běžícím pásu. Dokonce ti, kteří přijeli poprvé jen tak tak stíhali vyplňovat registrační lístky. Já toho byl stejně jako pár dalších ušetřen, protože patřím mezi abonenty pořadatelské organizace a při mé znáné skleróze jsem si nezapoměl s sebou vzít obálku, jež mi z Německa přišla před několika týdny se vším všudy. Po zaplacení vstupného, které letos činilo 18,- €, jsem si za pochodu odebral visačku na oděv a již špičkově zpracovanou mapu s výčtem všech vystavovatelů a jejich definitivního rozmístění v deseti užitých výstavních pavilonech.
Již na pochodu od autobusu ke vstupu na výstaviště se se mnou domluvil Franda Bláha, že mi bude dělat při dnešních štrapácích společníka. I vydal jsem mu tedy předem připravený itinerář a poté jsme se již dle tohoto vnořili do labyrintu prvního pavilonu - č. 7A. Ačkoliv jsme oba nejen akvaristé, ale tak trochu i kynologové a samozřejmě by nás dolkázalo zajímat ledacos z vystavovaného sortimentu, oba znalí poměrů na INTERZOO jsme se ihned shodli na prioritách naší vizity. Tj. na prvním místě návštěva stánků jednotlivých nakladatelství a knižních velkoobchodů, akvaristických firem všeobecně a za třetí, návštěvou českých vystavovatelů. Jako speciální zlatý hřeb dne jsme si oba shodně vytkli návštěvu H.Blehera a -???- německého chovatele apistogramm, jehož expozice mne nadchla před čtyřmi lety a František potvrdil, že se stejnými pocity totéž viděl i předloni.
Shodou okolností dle našeho itineráře jsme na první ráně měli pražskou firmu Petra-Aqua, kde jsme pozdravili p:T.Slaninu, v rychlosti zkoukli hezpy přichystané společenské akvárium amazonského typu a při ujištění výše jmenovaného, že se ještě zastavíme na kus řeči se s ještě čerstvými silami vydali na další cestu. První stánek s literaturou měla být expozice severoamerické firmy TFH. Ať jsme dělali co jsme chtěli, onu firmu jsme tam, kde měla být ne a nemohli najít. Takže jsem TFH oželel a tradá rovnou do dalšího pavilonu.
V č. 7 nebylo příliš mnoho akvaristických společností a tak následoval přesun do další haly - č, 8, kde to nebylo o mnoho jiné. V pořadí čtvrtém navštíveném pavilonu bylo na tapetě pouze nakladatelství Ulmer Verlag, pod které v loňském roce "spadlo" i u nás velmi známé BeDe. Zde jsem měl vytipovány asi čtyři knižní tituly. když jsme dorsazili ke stánku, povšiml jsem si pultu se štosy DATZů a regálů s vystavovanými knihami. Zamrazilo mne v zádech hned při prvním zběžném přehlédnutí sortimentu. Jednak z mnou očekávaných a to poměrně před nedávnem ještě starým panem Degenem vydaných titulů nebyl k mání ani jeden a jednak, že vystavované knihy se v regálech nalézaly pouze v počtu jednoho kusu od každého titulu. Mrazení v zádech se také rázem změnilo v jistotu, když jsem se človíčka patřícího ke stánku zeptal, zda-li je možné si vystavované zboží coby vzorky zakoupit. Neřekl sice ne, ale striktně mi oznámil, abych se zastavil až v sobotu dopoledne. Když jsem mu vysvětlil, že jsem podnikatel z daleka a na výstavu jsem přijel jen na tenhle jediný den, řekl mi, že je mu líto, a basta fidli. Zakže z pohrobka BeDe verlag jsem oproti žním, jež jsem zaznamenal před čtyřmi lety tentokrát odtáhl jako zmoklá slepice s prázdnou.
Mno, hned jsem si také postěžoval Františkovi, že nám to pěkně začíná.... Po východu z č. 9 jsme si v otevřené dvoraně mezi pavilony chvilku odpočali a poté, co jsme se zvedli k cestě do dalšího, v pořadí již pátého pavilonu - č. 1., se dalo do vydatného deště. V tomto pavilonu se naše akvaristické vyhlídky přeci jen trochu vylepšily, neboť šlo o pavilon, kde bylo vůbec nejvíce akvaristických firem. Krom zběžné prohlídky nepřeberného množství techniky u takových firem jako je Hagen, Hydor, Juwel, Dohse, Aquarium System, Tropica, Rena, Aquael, ale i dalších, jsme zakotvili u jednoho z největších stánků tohoto veletrhu - v expozici u nás tak dobře známé společnosti Sera. Zde jsme hned v prvopočátku narazili na spřízněnou duši - p. Šimečka, zástupce české pobočky a následovala první odpočinková pauza za velmi příjemné atmosféry. Cca po půl hodině jsme se s naším zástupcem Sery rozloučili a pokračovali v prohlídce pavilonu. Zde mne očekávala především expozice nakladatelství Dähne Verlag a taktéž velkoobchodu Animalbook.de. U obou společností jsem uspěl naprosto dle mých očekávání. Při rozhovoru s velmi příjemným a vstřícným zástupcem Animalbook jsem se bohužel ujistil o tom, že nakladatelství mergus skončilo a oni doprodávají skladové zásoby a to již jen několika titulů, ale i o tom, že defacto asi končí i naladatelství Aqualog.
Další pavilon, č. 2 jsme jen proběhli, protože zde toho pro nás k vidění moc nebylo a vstoupili jsme do pavilonu 4, kde nás hned zkraje přivítala expozice Tetra Verlag s velice příjemným človíčkem, pro kterého nic neblo problémem. odtud jsem odcházel s pomyšlením, že moje kabela začíná pomalu praskat ve švech a stává se na mém rameni docela pěkným břemenem. Abych něco nevynechal, tak nesmím zapomenout zmínit, že kdykoliv byla příležitost fotit nějaké rybky, stačilo jen slušně požádat, zda-li mohu a bez problému jsem si tak mohl fotit vše, co jsem chtěl. Tak jsme také v expozici německé firmy Dupla, jejíž některé výrobky pro akvaristiku se tu a tam objevují i na našem trhu, narazili na akvárium, které nás při prvním pohledu doslova přibilo k zemi a oba jsme zůstali stát chvilku jako solné sloupy. Následující fotky vám rychle ukáží proč. Ono dát do jedné nádrže napůl P.altum a žluté klipky s chaluhami je pro každého akvaristu dost silnou kávou. Teprve po podrobnějším průzkumu nádrže jsme si všimli, že akvárium bylo velice chytře rozděleno úhlopříčkou na dvě části. Doufám jen, že to ona společnost nemyslela vážně, jako fór to bylo super. Šokováni jsme nebyli samozřejmě jen my dva, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří sem zabrousili.
Pavilon č. 4A, třebaže v počtu akvaristických firem na třetím místě nás docela zklamal. Podle itineráře se zde měla nacházet obří brazilská expozice, na které vystavovalo asi osm společností s pro nás dostatečně lákavými názvy. Bohužel očekávání se nesplnila. Nebyla zde jediná firma, zabývající se akvaristikou - samozřejmě exportem rybek, jak jsme původně očekávali, ale výrobci možná kvalitních, pro nás přesto nezajímavých potřeb pro domácí mazlíčky, z nichž převládala krmení pro psy a kočky.
Při dalším průzkumu tohoto pavilonu jsme narazili i na pochodujícího maskota jakési asijské společnosti i se svým psovodem. Když uvidíte, v čem se onen figurant nacházel, lehce pochopíte, že bez "psovoda" by se po pár metrech procházky o něco přizabil. Celá ta kašparáda, ve které byl navlečený byla nafukována rychlootáčkovým ventilátorem, který mělo to stvoření na zadnici. Na nás to působilo dost groteskně a František se se souhlasem psovoda i oné obludy samé hned nechal s touto vyfotografovat na památku....
Pak již doba natolik pokročila, že jsme přerušili prohlídky a vydali se do další dvorany mezi pavilony 1,4 a 5 k nejbližšímu stánku na oběd. Mini restaurací á la samoobsluha i stánků v otevřených dvoranách mezi jednotlivými pavilony tu bylo dost a dost. Bohužel všude naprosto stejný jídelníček a to takový, že z toho milovníkovi naší tradiční kuchyně naskakovala husí kůže. František nakonec okusil mrňavé klobásky, které na první pohled připomínaly usekané lidské prsty s hranolky a já jsem si dal pro našince druhou možnou alternativu - hovězí steaky se žemlí. Následoval asi půlhodinový odpočinek a návštěva předposledního pavilonu, který jsme ještě neviděli - č. 5.
Zde jsme měli na programu pouze dvě exposice - společnosti Resun a české Dajany. K Dajaně jsme dorazili hned a tady jsme se zasekli u nabídnutého azylu i s občerstvením na delší chvíli. Vzhledem k tomu, že se pomalu blížila hodina odjezdu, na Resun jsme raději zapoměli a po rozloučení s pohostinnými "Dajáňáky" vyrazili do posledního nenavštíveného pavilonu č. 6. Zde byla prohlídka poměrně rychlá, protože tu byly pouhé dvě vytipované expozice a závěr prohlídky výstaviště se konal v rámci slíbené, druhé návštěvy společnosti Petra-Aqua. Tady jsem si příjemně popovídal s Ing. Poselem, který ačkoliv v posledních letech působí ve Španělsku stále dělá poradce pražské firmy. S jeho svolením nafotil krásné skaláry a oba s Františkem jsme se vydali na cestu přes vstupní halu cestou kterou jsme sem přišli zpět k autobusu. V této chvíli jsme měli docela kliku, protože doba mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední probíhala výjimečně bez přeháněk či trvalejšího deště. Sotva se naše celá výprava sešla pohromadě, byla opět pokladníkem přepočítána, zavřely se dveře autobudu, dalo se opět do deště, který se krátce po výjezdu z Norimberku změnil doslova ve slejvák, jenž nás doprovázel po celou cestu Německem ke hranicím.
Nyní si již na závěr dovolím shrnout dojem z celého INTERZOO - resp. dojem z akvaristiky zde představované. V roce 2008 jsem zde sice nebyl, ale František mi potvrdil, že vše probíhalo naprosto stejně jako v roce 2006. Letos - v roce 2010 jsme tedy zaznamenali poměrně velké změny. Že by se současná světová hospodářská krize nějak dotýkala tohoto veletrhu se říci nedá, to ne. Firem tu bylo stejně jako v předešlých ročnících nebo možná více. Úpadech akvaristických (nebo spíše "Pet") nakladatelství nemusí s onou deklarovanou krizí až tak korespondovat, i když se i ona na tomto určitě svou měrou podepsala. Shrnu-li však kvalitu a zastoupení sladkovodní akvaristiky na letošním INTERZOO, musím podotknout, že toto bylo dost a dost zoufalé. Rybek zde bylo sice vystavováno relativně dost, z větší míry se ale jednalo o expozice jihoasijských společností, kde téměř stoprocentně převládali samečkové pavích oček. O nějaké expozici cichlid, či krunýřovců, jak ´jsem zaznamenal před čtyřmi lety u více firem zde nemohla být ani řeč. Jedna společnost přivezla Nanacara adoketa, v sousedních akváriích se pak proháněla asi třícentimetrová mláďata R. octofasciata modré formy (tuším, že šlo snad o "Jack Dempsey" - nebo tak nějak, naši cichlidáři asi budou vědět, o čem je řeč) a ve třetím akváriu byly nádherné A.agassizii „Fire red“, v nádržích pár společností bylo možné narazit i na několik Malawských cichlid a v jedné nádrži jsem si povšiml i ustrašených Tropheus sp. „Bemba“, asi dvě společnosti měly ve své nádrži jakéhosi potamotrygona a u jedné firmy jsme v cca 300 litrové nádrži viděli asi tři nebo čtyři deseticentimetrová vybledlá mláďata arowan.
Nejvíce mne zaujala expozice jednoho německého chovatele, který přivezl spoustu nádherných terčovců a to i pár s cca 2,5 cm mláďaty (na prodej asi za 1000 €), u dvou firem nádrže se skalárami (v jedné byli nádherní Manacapuru a ve druhé dominovaly skaláry bílé). Nejlepším dojmem na mne nakonec zapůsobila ona výše zmíněná společenská nádrž naší společnosti Petra-Aqua, jen jsem litoval, jakou měli pražáci smůlu. Oni do toho akvária kromě několika pěkných apistogramm, nádherných skalár (jeden pár modrých čtyřpruhých tam šel do tření) a zajímavých pancéřníčků přivezli velké hejno závojových neonek. Bohužel neonky asi vlivem přepravního stresu situaci neustály a během dopoledne začaly jedna za druhou padat. Jinak celková expozice Petry ve mně zanechala druhý (po terčovcích) nejlepší dojem z celého Interzoo!
Většina společností, která ve svých exposicích představovala i osázená sladkovodní akvária s rybami situaci absolutně nevychytala. Docela nám to i připadalo, že se na to rovnou vykašlali. U některých firem byla akvária docela i bez vody, u jiných voda mléčně zakalená, vše přesvícené osvětleními z ledkami, která se stala co se akvatechniky týče asi šlágrem letošní INTERZOO. Potěšeni mohli být naopak milovníci akvarijních rostlin, neboť zde bylo docela dost velmi atraktivně připravených expozic. Už jsem ani nebyl překvapený tím, že zde chyběla většina druhy v Norimberku dominujících známých severoamerických společností (OSI, Jungle, etc.). Celkový dojem však ze sladkovodní akvaristiky byl dost smutný. Již dnes vážně zvažuji, že tato má návštěva norimberského chovatelského veletrhu byla pokud vůbec, tak asi na hodně dlouho poslední....
Tak jak jsem se včera vrátil ze zájezdu do Norimberku a dneska zpracoval fotky a všechny podstatné materiály za účelem vypracování reportáže pro tohle fórum a ... ... a uvědomil jsem si k mému vlastnímu údivu, že tu dosud nemáme kategorii reportáží. Takže toto je první téma této "nové" kategorie ČCK fóra.
********************************************************************************************************************
Moje dosud první a do včerejška také poslední návštěva norimberské INTERZOO se odehrála v květnu roku 2006. Nejsem tak naivní, abych si představoval při současném běhu všech událostí situaci na letošním INTERZOO stejnou měrou a posuzoval očekávání letošní akce metrem zkušeností, které jsem nabyl před čtyřmi lety. Všichni víme, jaká je situace nejen v české akvaristice posledních let. Nikdy jsem se navíc netajil, že návštěva INTERZOO pro mne apriori představuje především možnost využití soustředění nabídky akvaristické literatury nakladatelských domů pod jednou střechou a možnost pořízení fotek pro mne nějak zajímavých ryb - na prvním místě cichlid.
Již po třetí pořádal nás Úvalský spolek akvaristů zájezd nejen pro svou členskou základnu, ale i pro přátele z dalších spolků a klubů AKVA CZ. Odjezd byl v 5´00 z Úval, od domu předsedy spolku Míly Kolaříka. Moderní autokar nám opět zajistila místní dopravní společnost (Dobročovice). Všichni zájemci se dostavili včas a tak jsme bez problémů za ranního svítání, pár minut po páté vyrazili směr západ. Obloha měla šedo-olověnou barvu, nic z ní však nepadalo a tak se jelo v minimálním provozu po suchém povrchu velmi příjemně.
Jelikož předpisy o přepravování osob touto formou jsou takové, jaké jsou, vzal to náš řidič přes centrum Prahy, aby zde nedaleko Vltavy, v Resslově ulici vyzvedl kolegu.
Cesta po D5 směrem na Plzeň probíhala v pohodě a okolo sedmé jsme po průjezdu městem vyzvedli kamarády z IRISU a ČCK a pak se neprodleně vydali směrem k Rozvadovu. Zde, na Česko-Německých hranicích jsme se zastavili ke krátké přestávce k občerstvení u poslední pumpy v ČR a po překročení hranic již jeli bez přestávky až do Norimberku, který je od hranice mezi oběma státy vzdálen cca 135 km.
Na obligátní parkoviště "Ost" u výstaviště náš autobus dorazil okolo půl desáté dopoledne. Pokladník Z.Tischer raději hned při vystupování z busu spočítal své ovečky, aby si pohlídal množství kusů, jimž bylo nutno u pokladen výstaviště zajistit vstupenky (veškeré děti do věku 15 let jak jsme bezprostředně zjistili zadarmo). Organizace ve vstupní hale s pokladnami byla dle obyčejů naprosto precizní a přesto, že hala byla plná a fronta ke každé pokladně čítala několik desítek čekajících, šlo to vše poměrně rychle, jako na běžícím pásu. Dokonce ti, kteří přijeli poprvé jen tak tak stíhali vyplňovat registrační lístky. Já toho byl stejně jako pár dalších ušetřen, protože patřím mezi abonenty pořadatelské organizace a při mé znáné skleróze jsem si nezapoměl s sebou vzít obálku, jež mi z Německa přišla před několika týdny se vším všudy. Po zaplacení vstupného, které letos činilo 18,- €, jsem si za pochodu odebral visačku na oděv a již špičkově zpracovanou mapu s výčtem všech vystavovatelů a jejich definitivního rozmístění v deseti užitých výstavních pavilonech.
Již na pochodu od autobusu ke vstupu na výstaviště se se mnou domluvil Franda Bláha, že mi bude dělat při dnešních štrapácích společníka. I vydal jsem mu tedy předem připravený itinerář a poté jsme se již dle tohoto vnořili do labyrintu prvního pavilonu - č. 7A. Ačkoliv jsme oba nejen akvaristé, ale tak trochu i kynologové a samozřejmě by nás dolkázalo zajímat ledacos z vystavovaného sortimentu, oba znalí poměrů na INTERZOO jsme se ihned shodli na prioritách naší vizity. Tj. na prvním místě návštěva stánků jednotlivých nakladatelství a knižních velkoobchodů, akvaristických firem všeobecně a za třetí, návštěvou českých vystavovatelů. Jako speciální zlatý hřeb dne jsme si oba shodně vytkli návštěvu H.Blehera a -???- německého chovatele apistogramm, jehož expozice mne nadchla před čtyřmi lety a František potvrdil, že se stejnými pocity totéž viděl i předloni.
Shodou okolností dle našeho itineráře jsme na první ráně měli pražskou firmu Petra-Aqua, kde jsme pozdravili p:T.Slaninu, v rychlosti zkoukli hezpy přichystané společenské akvárium amazonského typu a při ujištění výše jmenovaného, že se ještě zastavíme na kus řeči se s ještě čerstvými silami vydali na další cestu. První stánek s literaturou měla být expozice severoamerické firmy TFH. Ať jsme dělali co jsme chtěli, onu firmu jsme tam, kde měla být ne a nemohli najít. Takže jsem TFH oželel a tradá rovnou do dalšího pavilonu.
V č. 7 nebylo příliš mnoho akvaristických společností a tak následoval přesun do další haly - č, 8, kde to nebylo o mnoho jiné. V pořadí čtvrtém navštíveném pavilonu bylo na tapetě pouze nakladatelství Ulmer Verlag, pod které v loňském roce "spadlo" i u nás velmi známé BeDe. Zde jsem měl vytipovány asi čtyři knižní tituly. když jsme dorsazili ke stánku, povšiml jsem si pultu se štosy DATZů a regálů s vystavovanými knihami. Zamrazilo mne v zádech hned při prvním zběžném přehlédnutí sortimentu. Jednak z mnou očekávaných a to poměrně před nedávnem ještě starým panem Degenem vydaných titulů nebyl k mání ani jeden a jednak, že vystavované knihy se v regálech nalézaly pouze v počtu jednoho kusu od každého titulu. Mrazení v zádech se také rázem změnilo v jistotu, když jsem se človíčka patřícího ke stánku zeptal, zda-li je možné si vystavované zboží coby vzorky zakoupit. Neřekl sice ne, ale striktně mi oznámil, abych se zastavil až v sobotu dopoledne. Když jsem mu vysvětlil, že jsem podnikatel z daleka a na výstavu jsem přijel jen na tenhle jediný den, řekl mi, že je mu líto, a basta fidli. Zakže z pohrobka BeDe verlag jsem oproti žním, jež jsem zaznamenal před čtyřmi lety tentokrát odtáhl jako zmoklá slepice s prázdnou.
Mno, hned jsem si také postěžoval Františkovi, že nám to pěkně začíná.... Po východu z č. 9 jsme si v otevřené dvoraně mezi pavilony chvilku odpočali a poté, co jsme se zvedli k cestě do dalšího, v pořadí již pátého pavilonu - č. 1., se dalo do vydatného deště. V tomto pavilonu se naše akvaristické vyhlídky přeci jen trochu vylepšily, neboť šlo o pavilon, kde bylo vůbec nejvíce akvaristických firem. Krom zběžné prohlídky nepřeberného množství techniky u takových firem jako je Hagen, Hydor, Juwel, Dohse, Aquarium System, Tropica, Rena, Aquael, ale i dalších, jsme zakotvili u jednoho z největších stánků tohoto veletrhu - v expozici u nás tak dobře známé společnosti Sera. Zde jsme hned v prvopočátku narazili na spřízněnou duši - p. Šimečka, zástupce české pobočky a následovala první odpočinková pauza za velmi příjemné atmosféry. Cca po půl hodině jsme se s naším zástupcem Sery rozloučili a pokračovali v prohlídce pavilonu. Zde mne očekávala především expozice nakladatelství Dähne Verlag a taktéž velkoobchodu Animalbook.de. U obou společností jsem uspěl naprosto dle mých očekávání. Při rozhovoru s velmi příjemným a vstřícným zástupcem Animalbook jsem se bohužel ujistil o tom, že nakladatelství mergus skončilo a oni doprodávají skladové zásoby a to již jen několika titulů, ale i o tom, že defacto asi končí i naladatelství Aqualog.
Další pavilon, č. 2 jsme jen proběhli, protože zde toho pro nás k vidění moc nebylo a vstoupili jsme do pavilonu 4, kde nás hned zkraje přivítala expozice Tetra Verlag s velice příjemným človíčkem, pro kterého nic neblo problémem. odtud jsem odcházel s pomyšlením, že moje kabela začíná pomalu praskat ve švech a stává se na mém rameni docela pěkným břemenem. Abych něco nevynechal, tak nesmím zapomenout zmínit, že kdykoliv byla příležitost fotit nějaké rybky, stačilo jen slušně požádat, zda-li mohu a bez problému jsem si tak mohl fotit vše, co jsem chtěl. Tak jsme také v expozici německé firmy Dupla, jejíž některé výrobky pro akvaristiku se tu a tam objevují i na našem trhu, narazili na akvárium, které nás při prvním pohledu doslova přibilo k zemi a oba jsme zůstali stát chvilku jako solné sloupy. Následující fotky vám rychle ukáží proč. Ono dát do jedné nádrže napůl P.altum a žluté klipky s chaluhami je pro každého akvaristu dost silnou kávou. Teprve po podrobnějším průzkumu nádrže jsme si všimli, že akvárium bylo velice chytře rozděleno úhlopříčkou na dvě části. Doufám jen, že to ona společnost nemyslela vážně, jako fór to bylo super. Šokováni jsme nebyli samozřejmě jen my dva, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří sem zabrousili.
Pavilon č. 4A, třebaže v počtu akvaristických firem na třetím místě nás docela zklamal. Podle itineráře se zde měla nacházet obří brazilská expozice, na které vystavovalo asi osm společností s pro nás dostatečně lákavými názvy. Bohužel očekávání se nesplnila. Nebyla zde jediná firma, zabývající se akvaristikou - samozřejmě exportem rybek, jak jsme původně očekávali, ale výrobci možná kvalitních, pro nás přesto nezajímavých potřeb pro domácí mazlíčky, z nichž převládala krmení pro psy a kočky.
Při dalším průzkumu tohoto pavilonu jsme narazili i na pochodujícího maskota jakési asijské společnosti i se svým psovodem. Když uvidíte, v čem se onen figurant nacházel, lehce pochopíte, že bez "psovoda" by se po pár metrech procházky o něco přizabil. Celá ta kašparáda, ve které byl navlečený byla nafukována rychlootáčkovým ventilátorem, který mělo to stvoření na zadnici. Na nás to působilo dost groteskně a František se se souhlasem psovoda i oné obludy samé hned nechal s touto vyfotografovat na památku....
Pak již doba natolik pokročila, že jsme přerušili prohlídky a vydali se do další dvorany mezi pavilony 1,4 a 5 k nejbližšímu stánku na oběd. Mini restaurací á la samoobsluha i stánků v otevřených dvoranách mezi jednotlivými pavilony tu bylo dost a dost. Bohužel všude naprosto stejný jídelníček a to takový, že z toho milovníkovi naší tradiční kuchyně naskakovala husí kůže. František nakonec okusil mrňavé klobásky, které na první pohled připomínaly usekané lidské prsty s hranolky a já jsem si dal pro našince druhou možnou alternativu - hovězí steaky se žemlí. Následoval asi půlhodinový odpočinek a návštěva předposledního pavilonu, který jsme ještě neviděli - č. 5.
Zde jsme měli na programu pouze dvě exposice - společnosti Resun a české Dajany. K Dajaně jsme dorazili hned a tady jsme se zasekli u nabídnutého azylu i s občerstvením na delší chvíli. Vzhledem k tomu, že se pomalu blížila hodina odjezdu, na Resun jsme raději zapoměli a po rozloučení s pohostinnými "Dajáňáky" vyrazili do posledního nenavštíveného pavilonu č. 6. Zde byla prohlídka poměrně rychlá, protože tu byly pouhé dvě vytipované expozice a závěr prohlídky výstaviště se konal v rámci slíbené, druhé návštěvy společnosti Petra-Aqua. Tady jsem si příjemně popovídal s Ing. Poselem, který ačkoliv v posledních letech působí ve Španělsku stále dělá poradce pražské firmy. S jeho svolením nafotil krásné skaláry a oba s Františkem jsme se vydali na cestu přes vstupní halu cestou kterou jsme sem přišli zpět k autobusu. V této chvíli jsme měli docela kliku, protože doba mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední probíhala výjimečně bez přeháněk či trvalejšího deště. Sotva se naše celá výprava sešla pohromadě, byla opět pokladníkem přepočítána, zavřely se dveře autobudu, dalo se opět do deště, který se krátce po výjezdu z Norimberku změnil doslova ve slejvák, jenž nás doprovázel po celou cestu Německem ke hranicím.
Nyní si již na závěr dovolím shrnout dojem z celého INTERZOO - resp. dojem z akvaristiky zde představované. V roce 2008 jsem zde sice nebyl, ale František mi potvrdil, že vše probíhalo naprosto stejně jako v roce 2006. Letos - v roce 2010 jsme tedy zaznamenali poměrně velké změny. Že by se současná světová hospodářská krize nějak dotýkala tohoto veletrhu se říci nedá, to ne. Firem tu bylo stejně jako v předešlých ročnících nebo možná více. Úpadech akvaristických (nebo spíše "Pet") nakladatelství nemusí s onou deklarovanou krizí až tak korespondovat, i když se i ona na tomto určitě svou měrou podepsala. Shrnu-li však kvalitu a zastoupení sladkovodní akvaristiky na letošním INTERZOO, musím podotknout, že toto bylo dost a dost zoufalé. Rybek zde bylo sice vystavováno relativně dost, z větší míry se ale jednalo o expozice jihoasijských společností, kde téměř stoprocentně převládali samečkové pavích oček. O nějaké expozici cichlid, či krunýřovců, jak ´jsem zaznamenal před čtyřmi lety u více firem zde nemohla být ani řeč. Jedna společnost přivezla Nanacara adoketa, v sousedních akváriích se pak proháněla asi třícentimetrová mláďata R. octofasciata modré formy (tuším, že šlo snad o "Jack Dempsey" - nebo tak nějak, naši cichlidáři asi budou vědět, o čem je řeč) a ve třetím akváriu byly nádherné A.agassizii „Fire red“, v nádržích pár společností bylo možné narazit i na několik Malawských cichlid a v jedné nádrži jsem si povšiml i ustrašených Tropheus sp. „Bemba“, asi dvě společnosti měly ve své nádrži jakéhosi potamotrygona a u jedné firmy jsme v cca 300 litrové nádrži viděli asi tři nebo čtyři deseticentimetrová vybledlá mláďata arowan.
Nejvíce mne zaujala expozice jednoho německého chovatele, který přivezl spoustu nádherných terčovců a to i pár s cca 2,5 cm mláďaty (na prodej asi za 1000 €), u dvou firem nádrže se skalárami (v jedné byli nádherní Manacapuru a ve druhé dominovaly skaláry bílé). Nejlepším dojmem na mne nakonec zapůsobila ona výše zmíněná společenská nádrž naší společnosti Petra-Aqua, jen jsem litoval, jakou měli pražáci smůlu. Oni do toho akvária kromě několika pěkných apistogramm, nádherných skalár (jeden pár modrých čtyřpruhých tam šel do tření) a zajímavých pancéřníčků přivezli velké hejno závojových neonek. Bohužel neonky asi vlivem přepravního stresu situaci neustály a během dopoledne začaly jedna za druhou padat. Jinak celková expozice Petry ve mně zanechala druhý (po terčovcích) nejlepší dojem z celého Interzoo!
Většina společností, která ve svých exposicích představovala i osázená sladkovodní akvária s rybami situaci absolutně nevychytala. Docela nám to i připadalo, že se na to rovnou vykašlali. U některých firem byla akvária docela i bez vody, u jiných voda mléčně zakalená, vše přesvícené osvětleními z ledkami, která se stala co se akvatechniky týče asi šlágrem letošní INTERZOO. Potěšeni mohli být naopak milovníci akvarijních rostlin, neboť zde bylo docela dost velmi atraktivně připravených expozic. Už jsem ani nebyl překvapený tím, že zde chyběla většina druhy v Norimberku dominujících známých severoamerických společností (OSI, Jungle, etc.). Celkový dojem však ze sladkovodní akvaristiky byl dost smutný. Již dnes vážně zvažuji, že tato má návštěva norimberského chovatelského veletrhu byla pokud vůbec, tak asi na hodně dlouho poslední....