ceskycichlidklub.eu: oficální fórum

No, možná společným jmenovatelem je drobné živé krmení u těchle všech ryb, resp.aspoň některých druhů. Třeba O;)))

to Langosh: Romane, promiň nekázeň, OT

Ahoj Roman ( Crayfish ),
pozorne sledujem ako sa dari "Carskym prasatkům", kolko ich je momentalne ?

Odhadoval bych to kolem 45, což je docela slušné Doufám, že dál to už bude beze ztrát.

Crayfish píše:Odhadoval bych to kolem 45, což je docela slušné Doufám, že dál to už bude beze ztrát.

Ahoj Roman,
len ich pekne vykrmuj, nech su z nich pekne "moletky" .

Pokračuji ve zpravodajství s trošku větším časovým odstupem.

Skoro celý měsíc od výtěru potěr spí v jamce, samička celou nad vzorně nad nimi visí ve volném prostoru, břichem se jich skoro dotýká. Nádhera se na to dívat. Rybky mají už kolem 15 mm, takže Raisa už zbloudilce nebere do tlamky a neprská zpět do hejna. Hejnko má mnohem větší volnost, dokonce chodí pravidelně k hladině za potravou, která plave. Růžová barva „carských prasátek“ se už pomalu ztrácí, začíná převládat zbarvení rodičů, dokonce s typickým pruhem přes oko (tahla varianta je typická pro podřízené dospělé samce).

V potěru jsem k velké radosti objevil xantorického jedince. Je žlutobílý, bez jakýchkoliv teček a pruhů, nádhera. Úzkostlivě jej sleduji a snažím vyfotit. Ale to už není vůbec jednoduché. Do nádrže jsem dal nějaké plovoucí rostliny i Hygrophilu, abych udržel na rozumné hranici dusičnany . Intenzivně krmím encapsulovanou artérií kvasnicemi (2x denně) a umělým krmivem – Sera, občas přidávám na lžičce s vodou rozmíchaný Cyclope-Eeze (aby se nabobtnal a taky klesnul ke dnu). Mezi potěrem dochází už k nerovnoměrnému růstu, zhruba ½ potěru je tak o 30-20% menší než zdatnější jedinci (že by samičky???).

Vodu jsem už dovedl do 7 dGH, pH mírně pod 6. Díky velkému rozptylu ryb po nádrži a vegetaci není rybek opticky tolik, jako když se batolily kolem Raisy. Ale i tak pořád poslouchají a samice se třepáním hlavy do strany dokáže vždy vydobýt pozornost a poslušnost. S focením to je teď podstatně horší. Jak potěr získává samostatnosti, je více plachý, drží se u zadní stěny, nejlépe v houští kytek.

Taky se ve dně objevili takoví malí bílí červíci, kteří v noci vylézají a šplhají po skle. Pravděpodobně ploštěnky. Dospělý pár je požírá, mládež se zájmem to zatím pozoruje, protože se to hýbe. Duch lovců se nezapře. Každé dva dny odkaluji a vyměňuji kolem 20% vody za vodu odstátou.

Až sem všechno OK. Konec pátého týdne je pro chov ve společenství rodičů dalším kritickým mezníkem.

Předevčírem nějak „uvadnul“ samec. Pořád seděl v koutě, apatický, stažené ploutve, vyblité zbarvení. Chudák se opíral o přední sklo a vypadalo to, že ztratil jakoukoliv bázlivost a „chtěl něco naznačit“. Raisa vodila potěr dál, ale nevím, zda slovo vodit se nechá srovnat s těmi předchozími. Potěr byl prostě jen v polovině nádrže, kde se momentálně zdržovala, jinak až na noc volné plavání. Potěr má v tuhle chvíli 22 mm. Občas Raisa Andropova z davu vytlačovala (dost ostře), aby hájila dostatek potravy pro mládež v době krmení. Chudáka Andropova mi bylo docela líto, bylo vidět, že to dost těžce nese a strádá.

Nedokázal jsem si asi správně vysvětlit, co se děje. Při plánované výměně vody navečer jsem vyměnil 40% (tedy 2x více než obvykle), přidal výluh rašeliny a mandlovníkový list.

Druhý den byl na Andropova nádherný pohled. Byl zase aktivní, vrátily se mu všechny syté barvy do těla i do ploutví. Jak by řekli Rusové – skutečný „bogatyr“. A pak se to stalo. Najednou začal mladé „vodit“ Andropov, Raisa se pořád někde schovávala, pro změnu zase ona ztratila barvy. Role jako by se obrátily. Neměl jsem včera moc času je sledovat, ale nepřisuzoval jsem tomu žádný větší význam. Jen jsem si s úsměvem řekl – konec pátého týdne, takže asi otec přebírá po vzoru staré Sparty výchovu synů. Vzorně se kolem něj drželi, ale museli se tatíkovi chvilkami klidit z cesty, protože když šlo o žrádlo, nebyl takový starostlivý jak mamka a myslel spíš na sebe. „Jste už dost velcí, tak se taky starejte, žrádla dost!“.

No, a dnes ráno jsem našel Raisu ubitou. Vykládal jsem si to předtím špatně. Samec se patrně už chtěl po 5ti týdnech třít, a Raisa dávala přednost mladým a prostě jej ignorovala, občas jej dost tvrdě odehnala. S výměnou vody a přidáním těch různých výluhů jsem spíše podpořil sex apetit mladého muže. To vlastně už víme z minula.

Teď mám výčitky, že už minulý týden jsem měl Andropova odlovit k ostatním samcům, případně pár separovat a nechat znovu třít. Tak by měl znít asi profesionální postup. Na tření bohužel nemám už doma žádnou nádrž, respektive není kam dát. Tohle je problém akvaristy „hobbisty“ a asi věčné dilema.

Poučení první: příště (pokud nějaké vůbec bude), po měsíci vodění oddělím oba rodiče od potěru, je už absolutně samostatný.

Poučení druhé, platící zejména pro adokety. Jakmile uvidíte jedinou rybu v nádrži, jak se někam stáhne více jak na den do kouta a ztratí barvy, je nutné ji okamžitě ji separovat, jinak to končí vždy smrtí. A je jedno, zda je v nádrži sehraný pár, nebo vícero ryb! Tohle je už můj čtvrtý případ a průběh byl vždy stejné! Právě proto se ryby jmenují po Ivanu Hrozném, teď to chápu v celé míře, ale musíte ještě chvilku vydržet číst dál. Ivan Hrozný byl krutý a unáhlený i ke svému příbuzenstvu, ubil vlastního syna v afektu.

Jenže tohle není všechno. Když jsem si ráno všimnul, co se stalo s Raisou, uviděl jsem, že i Andropov dostal nějaký další, posttraumatický amok. Byl jakoby v transu a začal zabíjet mladé, našel jsem dvě mrtvolky a na vlastní oči viděl, jak vyrobil třetí. Řádil jak pominutý, mladé nežral, ale „jen vzteky zabíjel“. Díky zarostlé nádrži nedokáži říci, jak velké škody samec napáchal.

Řešení bylo jediné – mohl jsem jej a musel přelovit do jediné volné nádrže 700 litrů ke třem samcům - Brežněvům. Než jsem odjel k rodičům na sváteční oběd, ještě jsem si všimnul, že za Andropovem začal šmírovat dominatní samec ze sedmset litrovky. Připadalo mi to jak stíhání nepřátelských ponorek za studené války. Opatrně, tiše, na poměrně velkou vzdálenost. Andropov se vzpamatovával z prostředí nové nádrže, vedoucí alfa Brežněv se chystal hájit své rostlinné království.

Po návratu domů mne čekalo další překvápko. Alfa Brežněv byl mrtev, Andropov během několika mála hodin převzal pod plnou kontrolu celý prostor nádrže i se dvěma zbývajícími samcemi ….

A ještě jedna perlička na závěr – za těch 6 týdnů, co tři Brežněvové byli ve velké nádrži, pochopitelně vyrostli a přerostli Andropova o hlavu …

Poučení třetí: v soubojích adoket nemusí nutně vyhrát ten největší samec. Vyhrává ten, který je nejvíce motivovaný (třeba otevřenou podporou samičky) nebo nejvíce „nasraný“.

Takže tohle jsou krví vydobité zkušenosti a na další odchov si budu muset počkat zřejmě rok, než mladí dorostou. Mou nadějí je teď ta jedna xantorická rybka, protože to je opravdu výzva …

No, ale jinak mi je skoro až do breku … Ale 100% vím, proč to jsou Ivanacara …

Dost krutě vykoupené zkušenosti.

Kdyz uz nic, tak alespon zustal nejaky potomek, snad nejakou samicku odchovas....

Diky za fotky i pokracovani pribehu...

... a pak mám 3 dospělé samce, kteří už leccos zažili ...

Vidíš. Tímto se dostáváme k věci, o které jsme tu myslím ještě nikdy nekafrali. Zatímco jsem nikdy neměl problémy, když jsem skládal chové páry třeba z generací Fn, tak problémy jsem míval a dost velké, aby mi klapaly pár složené z jednoho rodiče a dítěte! A je jedno, jestli dítětem byl kluk nebo holka. Prostě tohle mi nikdy nefungovalo. Takže nepočítej moc s některým z těch starých matadorů a spíš je nech v klidu v důchodu.

To jsou teda pěkní rasové Měl jsi zareagovat dřív - tím nechci vůbec říct, že já bych to stihla a nebo, že by mě to včas vůbec napadlo. Prostě se teď zpětně ukazuje, že to bylo jediné možné řešení.
...tak malé rybky a zabíjí se... to nechápu

Škoda toho konce, ale jedeme dál, máš pořád ty prcky. A krásné fotky, tahle poslední série je opět moc povedená!

P.S. Ti červíci jsou hnus, ale je vidět, že jsi krapet překrmoval