Tak už nějakou dobu se tu a tam na některých tématech, ale i při osobním setkávání některých z nás - členů ČCK fór naťukává oživení nebo znovuoživení jakoby spícího Českého cichlid klubu. Někteří z členů obou fór již projevili i zájem přímo o vstup do klubu a obrátili se na mne, jakým způsobem toho lze dosáhnout, atd.
Vzhledem k tomu, že i přes oficiální účast na různých veřejných akcích, které se konaly v posledních letech a vzhledem k tomu, že i pod hlavičkou ČCK je pořádáno v Úvalech již každoroční tradiční pečení čuníka je možné si všimnout, že ČCK přeci jen vyvíjí nějakou činnost. Je tu nicméně jedna věc a to, že co si budeme povídat, ČCK je sice regulérní a existující organizací, organizací ale cca od roku 2006 "spící", udržovanou jakoby na "podpůrných přístrojích" v umělém spánku.
Nebudu zde rozebírat jaké k tomu vedly či nevedly důvody, pravdou však je, že původní „motor“ současné členské základny je značně opotřebovaný a unavený. President a pokladník se již nějakou dobu vehementně dožadují odchodu do „klubového důchodu“ a je zde potřeba tomu všemu dát alespoň nějaký řád.
Mnoho lidí zvláště po nástupu internetu začalo tvrdit, že spolkařina pozbyla svého smyslu a že to nemá cenu. Jakmile vyprchalo prvotní nadšení z téměř neomezených možností elektronické komunikace, objevila se u mnoha diskutujících potřeba fyzického kontaktu a setkávání. Takové schůzky se konají nejen tu a tam na základě nějaké domluvy někde v hospůdce, ale i v rámci setkávání se na celkostátních akcích. A jsme hned u toho, jestli spolkařina smysl má či ne. Všiml-li jsem si za posledních deset let, přes počáteční pokles zájmu o navštěvování takovýchto akcí se tento v poslední době zvyšuje. Myslím, že mi tu každý dá za pravdu, že akce jako jsou pořádány v Rychnově, Plzni, Praze, Brně, Úvalech i jinde mají svůj přínos, opodstatnění a sebelepší diskuse někde na fóru či sebelépe vypracované webovky nemohou nikdy něco takového zastoupit. Položím tu průhlednou a lakonickou otázku – díky komu tyto akce existují? Samozřejmě až na jednu jedinou výjimku díky činnosti spolků a klubů. Tou výjimkou je v současnosti již tradiční výstava Ing. Chmelaře v Hradci Králové, pořádávána okolo poloviny února.
Pokud to vezmete striktně logicky, musí vám přijít na mysl to, že ano, pokud se najde jednotlivec – soukromník, s dostatečně silným ekonomickým potenciálem, může si dovolit takovou akci zainvestovat a pořádat a pokud se mu během několika ročníků povede „uchytit“ aby si na to ta akce vydělala a vrátily se alespoň náklady, má vyhráno. Má to ale své hodně veliké JENŽE. I sebelépe zavedená firma, vázaná na jediného člověka se může kdykoliv ekonomicky zhoupnout takovým způsobem, že si nebude moci již pořádání dalšího ročníku dovolit a za druhé, nesmíme brát na lehkou váhu ani to, že pořadatel takové akce třeba (nedej bože…) může vážně onemocnět a s akcí je šlus. A to nemluvím o tom, že takový jednotlivec musí neustále aktuálně sledovat všechny legislativní novinky a výkyvy a aktuálně na to reagovat, atd…atd.
Nejen ohledně pořádání takových akcí v rámci aktivního programu nějakého společenství je existence spolku na místě. V současné době nikdy netušíme, co nám chystá budoucnost stran legislativy a možných eskapád pocházejících v případě akvaristiky od různých ekologických aktivit. To jsou vážné a zásadní fenomény dnešní doby a věřte, že povinností vypracovávání výstavních povinných řádů a zajišťování patřičných povolení tyto taškařice rozhodně nekončí a nezůstane jen u nich. Nechci být špatným prorokem, ale nemohu vyloučit ani to, že v budoucnosti, která nemusí být od nás nutně příliš vzdálená, spadnou dle legislativních novel možnosti nejen pořádání veřejných akcí, pouze pod křídla oficiálně povolených organizací. A co si budeme povídat, ona organizovaná skupina stejně zainteresovaných se rozhodně dokáže bránit lépe než chudák jednotlivec, na kterého dopadá všechno možné ze všech možných stran.
Někdo z vás si třeba řekne, pravda, ale občanské sdružení takového typu můžeme založit kdykoliv. Já na to odpovím – „pravda, ale ne za takových podmínek, jako tomu bylo možné před deseti, pěti lety nebo přímo dnes“. Sám jsem si tím prošel víc než dost. Když jsme v roce 1997 zakládali Úvalský spolek akvaristů, bohatě stačilo si prostudovat během čtvrt hodiny jednoduché směrnice MV ČR o sdružování, za dalších několik desítek minut byly vypracovány stanovy a žádost o registraci a po odeslání za měsíc přišlo vše potvrzené. Když jsme v roce 2004 totéž prováděli právě u ČCK, již se to neobešlo bez několika drobných komplikací, nicméně během dvou měsíců bylo i toto zaregistrováno. Podstatně složitější situaci jsem zažil o pouhý rok později při registraci labyrintkářské ČLA a při porovnání s podmínkami oproti roku 1997 musím říci, že již tehdy, před těmi čtyřmi lety to byl docela hustej zákusek několika měsícové anabáze výměny listin se spoustou obstrukcí mezi ČLA a MV ČR, než jsme dostali ono kýžené.
Ne, nechci a nebudu zde malovat čerta na zeď, ale od roku 1989 jsme tu již zažili lecos, po roce 2000 zažíváme další věci a o mnoha věcech, které se chystají je nám známo. To jsou jen některé z důvodů, proč si myslím, že spolkaření má smysl i v tomto tisíciletí a proč by bylo dobré dokázat udržet na živu to, co už tu je. Stejný postoj mám i vůči jedné ze svých mateřských organizací – vůči Českému cichlid klubu.
Nebudu tu už dále rozvádět pro mnohého únavné záležitosti a půjdu rovnou k věci. Cichlid klub tu je! Je to řádně zaregistrovaná a legislativně zajištěná a ošetřená organizace. Má své možnosti vlastní i možnosti rýsující se v možné spolupráci s dalšími organizacemi. Co však se vší nutností potřebuje je nová krev a já si myslím, že přichází doba, kdy je třeba začít jednat. V současné době usilovně přemýšlím nad tím, kde by se všichni – noví zájemci i staří členové, kteří mají chuť dále pokračovat, mohli v klidu sejít a o všem podebatovat. A na kterou dobu takovou akci vyvolat. Proto začínám zde a s těmito jednoduchuchými anketami a následnou možnou diskusí, kterou díky možnostem tohoto fóra můžeme tímto hned a tady zahájit.