II. soutěž
Jak jsem již oznámil v úvodu k první části pojednávající o šampionátu skalár v roce 2006 v pražském kongresocém centru na Pankráci, povedlo se mi dát dohromady obrazovou dokumentaci (zde především v první části o přednáškách) pomocí Printscreenování svých filmových dokumentů, které jsem po téměř pěti letech oprášil ze svého archivu. Bohužel kvalita samotných záznamů, kdy tyto byly přeneseny z původních MiniDV kazetek na DVD formát a tedy nutně komprimovány, není nijak úžasná. MiniDV formát je výborný, pokud snimáte cokoliv na dením světle. Běda ale, když jste nuceni něco filmovat při světle umělém a je pak jedno, jak je to filmované jakkoliv nasvíceno. I při dostatečném světle umělých svítidel, kdy sice je nejnižší zrnění, velice lžou barvy výsledného dokumentu. Úplný průšvih pak nastává, když je světlo horší. Jistě, jsou zde možnosti podobně jako se to provádí při profesionální práci s přisvěcováním, já ty možnosti ale pochopitelně neměl a tak jsem byl nucen vycházet z toho, co je. Podle toho také i přes mé snahy o grafické upravování vypadají jednotlivé snímky.
Zde na rozdíl od předešlé části reportu z kongresáku jsem měl to stěstí, že na akci byl přítomen a i svým způsobem zainteresován přítel Radek Blaško, který tehdy na mou žádost několik hodin řádil se svým právě pořízeným Nikkonem okolo soutěžních nádrží a většinu rybek vyfotil. Bohužel se tehdy se se svou mašinou právě seznamoval a tak přes veškeré snahy některé fotky prostě nedopadly a jiné se zdařit ani nemohly, vzhledem k prostředí, které v samotných soutěžních nádržích vládlo. Ostatně toto prostředí se nejednou stalo i těžištěm mé vlastní kritiky a to nejen v rámci této konkrétní soutěže, ale i obou dalších pozdějších akcí nakladatelství Aquapres pana Kolína.
Výstavní – soutěžní akvária měla podklady dna a zadní stěny z velmi lesklého igelitu (světle šedá a ostře modrá barva) a tyto nádrže byly také až příliš přesvětleny. Kdo fotí ryby, určitě si dovede představit, jaké to je je fotografovat při děsné haldě zrcadlících se odrazů všeho možného, včetně osvětlení akvária i osvětlení samotného sálu, atd. Nehledě na to, ryby byly tímto prostředím stresovány a nejenže se snažily ukrývat v zadních partiích nádrží či dokonce zalézat za filtrační jednotky, některé se naprosto odbarvily a místo exkluzivních kousků z nich pak byly nevýrazné „bělice“. To všechno, včetně únavy, protože jsme tehdy Radek i já věnovali oné akci všechny čtyři dny od rána do večera, se nutně odrazilo na celé dokumentaci.
Obrázky, které nyní uvidíte se skládají tedy nejen z Printscreenů z mého dokumentu, ale pocházejí i z databáze fotek z této akce, kterou mi Radek tehdy věnoval. Nejen z výše uvedených důvodů problematického prostředí, ale také prostě proto, že tu a tam něco, co se nám nezdálo hodné záznamu nebo to nevypadalo dobře, jsme některou ze soutěžních kolekcí (jak říkám dnes, s křížkem po funuse) vynechali. A stalo se i to, co se při tak hektických chvílích prostě stává, že se tu a tam na něco zapomělo. Ukázky jednotlivých soutěžních rybek tedy nejsou kompletní, nicméně drtivá většina ano a tu si můžete prohlédnout zde.
V tomto úvodu se ještě musím pozastavit nad některými lahůdkami z oblasti divokých odchytů, které na této akci porvé české veřejnosti v reálu představili především Simon Forkel z Německa a Franta Staněk z Ústí nad Orlicí. U obou chovatelů mám na mysli jejich soutěžní kusy divokých typů P.scalare. František do Prahy přivezl jednoho samce P.s.“Manacapuru I“ a alespoň pro mou maličkost největší lahůdku celé soutěže – P.s. „Peru-green“, která bohužel právě díky nevhodnému prostředí naprosto zanikla a pokud si jí vůbec někdo všiml, tak viděl jen jakousi nevýraznou čtyřpruhou „bělici“ (jedná se o č. 39 - viz obr.). Simon Forkel nám zde představil také dva typy divokých skalár – Red spotted a populaci označovanou jako Rio-Negro. na obou těchto typech byly velmi dobře patrné výrazné červené prvky na čele, hřbetě, těle i nepárových ploutvích.
Kromě těchto čtyřech lahůdek nesmím samozřejmě zapomenout ani na první veřejnou ukázku P.altum, kteří zde byli zastoupeni ve třech soutěžních nádržích a z chovatelských forem zde získala největší proslulost barevná forma 6f – oranžový koi, pojmenovaná chovatelem F.Wilhelmem z Německa jako „Red devil“, která také získala nejvíce bodů v hodnocení. Nicméně já jsem zde zaznamenal mnoho jiných exemplářů, které si dle mého vlastního názoru zasluhovaly rozhodně více pozornosti nejen návštěvníků, ale především posuzovatelů. Nemohu tedy nezmínit například nádherný exemplář 6c – zlatohlavý mramor Zdeňka Dočekala, několik kolekcí nádherných kouřových leopardů - především od chovatelů z Krkonoš, kouřové zebry jaké se nevidí často, fantastickou zlatou lutino Mirka Fořta a také jednu relativně nedoceněnou lahůdku – 5c – tmavého leoparda s „diamantovým“ zvrásněním pokožky.
Více komentáře zde myslím není třeba. jen snad to, že pro úplnost na konci ještě uvádím výčet účasnivších se chovatelů i s čísly jejich kolekcí. Každý obrázek jsem popsal patřičnými kódy i jmény majitelů exponátů vč. popisu co je co. Myslím, že se v tom budete bez problémů orientovat.
Závěrem bych chtěl uvédst ještě jednu věc. Ať se promítla tato soutěž v jakémkoliv světle a ať byla provázena jakýmikoliv problémy a nešvary, jednalo se o velkolepou záležitost, kterou doslova vypiplal bez ohledu na vlastní strašlivé náklady, které přípravu akce předcházely a provázely a nikdy nebyly ani v nejmenším zúročeny, majitel Aquapressu pan František Kolín a jemu bezesporu patří za tohle dílo všechna čest a uznání.
JB, leden 2011
************************************************************************************************************************