Celý standard je ke stažení v PDF formátu zde: http://aquatab.net/download/standard-skalar.pdf
POZN: Malby vzorů ideálů standardních forem jsou uvedeny v části pro registrované uživatele!
- titulní list.jpg (33.05 KB) Zobrazeno 1693 krát
viewforum.php?f=49
Soutěžní standard, podmínky a propozice pro šampionáty
1. Obecné podmínky platné pro strany zůčastněné
Práva a povinnosti pořadatele soutěže:
Pořadatel soutěže: Pořadatel nese odpovědnost za vše, co se soutěže týká v celém jejím rozsahu. S dostatečným časovým předstihem a to minimálně v době šesti měsíců před termínem, vypisuje přesný termín a místo soutěže.
Je povinen zajistit dostatečný počet soutěžních nádrží pro všechny přihlášené kolekce. Doporučované jsou rozměry nejméně 30 x 40 x 40 cm (48 litrů) - nejvíce pak maximálně 40 x 60 x 55 cm (132 litrů). Volba velikosti nádrží v rozmezí uvedených rozměrů záleží na pořadateli, všechny soutěžní nádrže však musí být stejně veliké.
U každé nádrže je nutné zajistit patřičné osvětlení soutěžních exponátů, nikoliv však nádrže přílišně přesvětlovat. Osvětlení nesmí zkreslovat barvy a kresby soutěžních exponátů a nesmí je svou intenzitou ani šokovat. Pozadí, dno a alespoň jeden bok nádrže musí být jednobarevné a z nelesklého a tmavého materiálu (matová barva, matové textilní pozadí, atd.) - optimální jsou tmavé odstíny zelené, modré, hnědé barvy, ale i černá či tmavošedá.
Soutěžní nádrže musí být přikryté, aby bylo zabráněno případnému vyskočení ryb a vybavené filtrační jednotkou. Pokud není v celé místnosti zajištěna stálá odpovídající teplota, musí být každá nádrž vybavena minimálně poloautomatickým topením odpovídající kapacity. Veškeré elektrické spotřebiče musí plně odpovídat příslušným bezpečnostním normám toho státu, kde je soutěž prováděna.
Voda v soutěžní nádrži by měla odpovídat patřičným hodnotám vhodným pro vystavované ryby, víceméně odpovídající běžné vodovodní vodě, v rámci norem odpovídajících pitné vodě. Je tak nutné zajistit teplotu v rozmezí 26-29 °C, pH mezi 6-7, vodivost by se měla pohybovat mezi 200-500 µS. Pořadatel by měl jednak zajistit napuštění soutěžních nádrží nejméně 24 hodin před vložením prvního exponátu a použít vhodně předočkovaná filtrační média nitrifikačními bakteriemi aby nedocházelo k podkalování nádrží nálevníkem.
Kromě již výše zmíněných technických pomůcek je nanejvýš vhodné (nikoliv nezbytné) vybavit nádrž alespoň jednou rostlinou umístěnou v pohyblivém a přenosném štěrkovém lůžku na dně nádrže. Rostlina by měla být natolik dlouhá, aby vrcholky jejích listů dosahovaly minimálně 2-3 cm pod hladinu (vhodné jsou některé druhy širokolistých rostlin rodů Echinodorus, Cryptocoryne, apod.). Bude-li se jednat o dlouholisté rostliny typu Vallisneria, neměla by délka listů být taková, aby jejich konce nebo části zabíraly prostor hladiny. Jelikož soutěžní akce je pouze časově lokálně úzce ohraničena a její trvání je předpokládáno v časovém horizontu několika dní, nemůžeme předpokládat, že by rostliny získaly v nádrži jakýkoliv biologický vliv či účinek. Zde se jedná pouze o estetickou záležitost a zlepšení psychických pocitů exponátů. Z těchto důvodů je i přípustné použití rostlin plastových v odpovídajících velikostech a tvarech. Někteří zkušení pořadatelé soutěží akvarijních ryb plastové rostliny po svých praktických zkušenostech vyloženě doporučují.
Každá soutěžní nádrž musí být vybavena dostatečně srozumitelnou a viditelnou popiskou, na které bude uvedeno číslo nádrže a možnosti pro následná doplňování dalších nutných údajů - tzn. po vpuštění exponátů na základě daných standardů označení kódu ryby a po řádném ukončení hodnocení jury i pro jména vystavovatelů, hodnoty bodů umístění v jednotlivých kategoriích, hodnoty bodů v celkovém umístění a označení pořadí umístění (viz. vzor).
Pořadatel je odpovědný také za vložení ryb (nedohodne-li se přímo s jednotlivými vystavovateli na jiném postupu) a v propozicích soutěže určí místo a čas osobního dodání ryb chovateli nebo cílovou stanici a čas příslušné železniční sítě či jiného veřejného přepravce. Pořadatel zajistí vhodnou dopravu exponátů z cílových stanic určených veřejných přepravců. Pořadatel určí odbornou osobu, která bude oprávněna se starat o nádrže se soutěžními exponáty, kontrolovat jejich zdravotní stav, odebírat případně uhynulé kusy, konzervovat je mrazem a patřičně ukládat a toto případně dokladovat protokolem o uhynulém kusu v tom případě, že se nedomluví s vlastníkem exponátu předem jinak či nebude-li toto jinak uvedeno v přímých propozicích soutěže. Pořadatel může vykonávat tuto funkci i osobně. Je zde nutné při jakékoliv manipulaci s pomůckami na údržbu dodržovat nejvyšší hygienická opatření a po každém použití tyto pomůcky důkladně desinfikovat.
Soutěžní exponáty by měly být do přehlídkových nádrží umísťovány nejméně 24 hodin před vlastním posuzováním, bude-li možné tuto dobu posunout až o dalších 48 hodin, bude to naprosto optimální čas pro zvykání si zvířat na toto prostředí, jejich zklidnění po transportu a vybarvení se, aniž by nějak výrazně utrpěla kvalita chemismu vody. Pořadatel by měl zajistit i včasné odsávání exkrementů ryb. Ryby v průběhu celé akce až do jejího ukončení nebudou nijak krmeny a po ukončení akce připadnou pořadateli, nedomluví-li se s vystavovatelem jinak. Zde plně záleží na vzájemné dohodě jednotlivých vystavovatelů s pořadatelem.
Dále je pořadatel odpovědný za to, aby členové posuzovatelské komise nebyli při své práci nikým rušeni a rozptylováni a je povinen zajistit dostatečný počet posuzovatelských listů pro členy komise a další potřebné pomůcky pro hodnotitelský akt. Pořadatel je i povinen zajistit, aby soutěžní exponáty v době posuzování měly náležitý klid, nebyly zbytečně stresovány návštěvníky (toto platí i pro fotografování s pomocí blesku). Pořadatel musí až do řádného ukončení posuzování zajistit dokonalou anonymitu ve vztahu vystavovatelů k exponátům.
Pořadatel také zajistí osobu (případně team s jednou osobou určenou jako vedoucí zpracovatelského teamu, která bude za tuto činnost zodpovědná), která bude mít na starosti administrativní součást soutěže - tj. zpracovávání výsledků soutěže, vyhotovení výsledkových listin a diplomů. Zpracovatel výsledků nesmí být po dobu své činnosti jakkoliv ovlivňován a rušen. Zpracovatel výsledků shromáždí všechny hodnotitelské listy a u hodnocení každého exponátu škrtne nejlepší a nejhorší hodnocení, aby bylo dosaženo maximální objektivity ve výsledcích. Při sčítání budou nejvyšší a nejnižší výsledky u každého exponátu škrtnuty. Na výsledkové listině určené veřejnosti bude u každého exponátu uveden pouze celkový součet hodnocení všech zúčastněných posuzovatelů.
Pohárem soutěže budou oceňováni vítězové jednotlivých osmi soutěžních kategorií a celkový vítěz soutěže (dle nejvyššího počtu bodového hodnocení). Všechny další exponáty pak budou oceněny diplomem, na kterém krom základních a časových údajů o soutěži bude též uvedeno jméno vystavovatele, jméno a soutěžní zařazení exponátu a jeho následné umístění v dané kategorii. Nebude-li některá z kategorií obsazena alespoň třemi exponáty nebo kolekcemi, nebude v této kategorii první cena udělena. Dojde-li v případě prvních třech umístění kterékoliv kategorie k náhodné shodě v bodovém hodnocení., rozhodnou o následujícím umístění bodově shodných exponátů i dvě původně vyškrtnutá "okrajová" hodnocení.
Podmínky pro soutěžící - vystavovatele (chovatele):
Vystavovatel si zajistí dopravu exponátů na místo určení - tj. buď osobně exponáty dopraví na místo soutěže, nebo odešle řádně opatřené a zabezpečené exponáty pomocí provozovatele patřičné veřejné přepravy a to tak, aby dorazily na místo v době určené pořadatelem. Kolekce doručené po termínu, nemusí být pořadatelem zařazeny do hodnocení.
Soutěžní exponáty mohou být dvojího charakteru a to buď jednotlivé kusy, nebo páry. Ryby by neměly být menší než 5 cm délky těla od rypce po ocasní násadec, i tak musí vystavovatel počítat se sníženým hodnocením v rubrice "velikost a proporce těla". Na každém soutěžícím je, aby sám dokázal posoudit, nakolik mají takové exponáty šance v soutěži. Nemá cenu do soutěže dávat rybky s jakýmikoliv tělesnými deformacemi těla, žaberních víček, se zakalenýma očima, výrazně potrhanými ploutvemi.
Ryby, u kterých bude patrné umělé přibarvování astaxantinovými krmivy (barva trusu) či zastřihávání ploutví mohou být po dohodě hodnotitelské komise vyřazeny ze soutěže. Obdobná situace může nastat i při zaslání skupiny příliš malých rybek (viz odstavec výše) nebo také jakkoliv nemocných jedinců. Rizika spojená s přepravou až do chvíle kontroly po převzetí pořadatelem nebo jím určenou odbornou osobou nese vystavovatel.
Podmínky pro posuzovatele:
Hodnotitelský team: Hodnotitelský team - posuzovatelskou komisi - či "jury" ustanovuje hlavní pořadatel soutěže. Hodnotitelská komise musí mít nejméně pět - nejvíce devět posuzovatelů, z nichž jeden je určen jako vedoucí posuzovatel - může být i presidentem soutěže. Pořadatel ustanovuje presidenta soutěže, pokud jím není sám. V případě soutěže s mezinárodní účastí je vhodné, aby alespoň třetina posuzovatelského teamu byli po právní stránce občané alespoň některých dalších států, jejichž chovatelé se budou akce účastnit. Ani v rámci místní soutěže probíhající pouze na národní úrovni není vyloučena aktivní účast občana jiného státu v posuzovatelské komisi.
Pořadatel by měl vybrat z jím uvažovaných odborníků presidenta soutěže. Posuzovatelskou komisi vybírá poté pořadatel a president soutěže nebo případně jen president a to v časovém předstihu minimálně jednoho měsíce před termínem, aby všichni nominovaní měli řádnou možnost se seznámit s proposicemi soutěže i standardy k posuzování rybek. Pro nominaci posuzovatelů by měli být vybíráni především odborníci, kteří mají konkrétní teoretické a pokud možno i praktické zkušenosti s jednotlivými zástupci rodu Pterophyllum.
Včas před soutěží je nezbytně nutné vykonat pracovní poradu, na které se dohodnou veškerá kritéria a postupy vyplývající z jejich činnosti. Pak by si měli společně členové celé komise prostudovat jednotlivé exponáty, zkontrolovat, jestli odpovídá kondice a vzhled exponátů normám pro soutěž a důkladnou prohlídkou také zkontrolovat popisky se zařazením jednotlivých exponátů do patřičných kategorií. Posuzovatelé by se měli zavázat, že nebudou ovlivňováni při svém hodnocení jakýmikoliv možnými podněty "zvenčí" či od osob mimo komisi a jejich hodnocení nebude komukoliv poskytováno k nahlédnutí. Dále by měli striktně dodržovat daná pravidla v ohodnocování jednotlivých exponátů, která jsou dána propozicemi i soutěžním standardem. Jelikož je předpokladatelné, že se může v soutěži objevit naprosto nová, atraktivní forma, je třeba aby se posuzovatel oprostil od případných emocí a posuzoval novinku stejnými hodnotami jako ostatní exponáty.
Ihned po ukončení posuzování odevzdá posuzovatel hodnotitelské listy zpracovateli výsledků šampionátu. Dle případné dohody, může posuzovatel hodnotitelské listy odevzdávat i průběžně. Rozhodnutí jury o bodovém hodnocení jednotlivých exponátů a kolekcí, či jejich případné diskvalifikaci, je konečné a nenapadnutelné. Posuzovatelské podklady jsou tajné a musí být do 6 měsíců po zveřejnění listiny výsledků zničeny.
2. Kategorie
I. Divoké formy
Do kategorie divokých forem patří nejen rybky odchytové, ale i rybky čistých přírodních linií pocházející z umělých odchovů. Odůvodnění: každý chovatel, který se bude chtít profilovat svými exponáty, si musí pohlídat, aby rybky vypadaly co nejlépe. Roztřepené ploutve, či deformované nebo zkrácené v důsledku zacházení s rybami při jejich odchytávání v přírodě není argument, neboť žádný seriozní chovatel nebude posílat rybky v tak krátké době po aklimatizaci v umělých podmínkách, aby se trhliny v ploutvích nestačily zacelit, či ploutve regenerovat. Není tudíž důvodu, oddělovat do dvou různých kategorií rybky odchycené a rybky odchované. Je plně na hodnotitelské komisi, aby u sporných kusů druhu scalare - f. čtyřpruhá, rozhodla, patří-li ryby do kategorie divoká nebo již chovatelská forma - tj. rybky, které prošly již mnoha lety domestikace u nichž je jasně a zřetelně patrné, že jejich předešlé linie pocházejí z umělých chovů. V pojmenování jednotlivých kategorií skupiny I. není úmyslně použit termín "druhy", ale v důsledku nejnovějších poznatků v oblastech rozlišování validity druhů a možných budoucích interpretací po případné revizi rodu, je zvolen technický termín "typ"!
I/A typ altum
I/B typ leopoldi
I/C typ scalare
I/D typ ostatní divoké druhy - "nepopsaný - systematicky dosud nezařazený druh"
II/ Chovatelské formy Pt. scalare
krátkoploutvé s úzkými i širokými ploutvemi bez dalších tvarových mutací
II/E ryby bez kresby s plošně rozvrženými barvami, zde se jedná o rybky jednobarevné nebo o rybky s různě plošně
zbarvenými místy plochy těla. Do této kategorie patří zástupci skupin 2. - jednobarevné, 3. - duchové a 9. - zlaté. U "zlaté - lutino" i když nepatří mezi zástupce s kresbou, se hodnotí "kresba", podíl a výraznost červených prvků.
II/F ryby s kresbou - jako kresba jsou zde rozuměny rybky s tmavými, ohraničenými prvky jakými jsou vertikální
pruhy, mramorování, mapování, tečkování, skvrny. Jedná se tedy o zástupce ze skupin 1. čtyřpruhé, 2. dvoubarevné, 5. flekaté, 6. mramorované, 7. tečkované a 8. vícepruhé.
III. Chovatelské formy Pt. scalare
dlouhoploutvé a s diamantově zvrásněnou pokožkou
III/G ryby bez kresby s plošně rozvrženými barvami, zde se jedná o rybky jednobarevné nebo o rybky s různě
plošně zbarvenými místy plochy těla. Do této kategorie řadíme chovatelské typy ryb s dlouhými ploutvemi, závojové, s diamantově zvrásněnou pokožkou nebo i jen ryby krátkoploutvé s diamantově zvrásněnou pokožkou a to zástupce ze skupin 2. - jednobarevné, 3. - duchové a 9. - zlaté. U "zlaté - lutino" i když nepatří mezi zástupce s kresbou, se hodnotí "kresba", podíl a výraznost červených prvků.
III/H ryby s kresbou - jako kresba jsou zde rozuměny rybky s tmavými, ohraničenými prvky jakými jsou vertikální
pruhy, mramorování, mapování, tečkování, skvrny. Do této kategorie řadíme chovatelské typy ryb s dlouhými ploutvemi, závojové, s diamantově zvrásněnou pokožkou a to zástupce ze skupin 1. čtyřpruhé, 4. dvoubarevné, 5. flekaté, 6. mramorované, 7. tečkované a 8. vícepruhé.
Jedná se tedy o osm základních kategorií, které jsou pevně ohraničené a jednotliví zástupci druhů a forem jsou dobře zařaditelní
3. Systém hodnocení
(viz vzor hodnotitelského listu)
Velikost těla
Třebaže je u ryb rodu Pterophyllum oficiálně deklarováno, že druh altum dorůstá v těle až 25 cm a druhy leopoldi a scalare až 15 cm (udávaný rozměr by měl odpovídat délce těla od špičky rypce po kořen násadce ocasní ploutve, bez ploutví), je třeba vycházet z obecných a reálných skutečností. Tato uváděná délka se týká samozřejmě extrémních případů. Dospělí jedinci běžně chovaní v odpovídajících podmínkách dorůstají u Pt. altum v průměru 13 - 16 cm a takto bývají i prezentováni, stejně tak druh leopoldi i scalare - samci mezi 7 - 10 cm; samice o něco méně. Výše uvedené rozměry tedy odpovídají i běžné velikosti soutěžních exponátů, délka nepárových a břišních ploutví závisí na tvarové formě.
- tab.velikostí.jpg (21.14 KB) Zobrazeno 1693 krát
Tvar a harmonie těla:
Tělo výstavního exponátu by mělo být maximálně souměrné v daném reálu stavby těla toho kterého druhu. U samců bývá již od dob dospívání tu více tu méně výrazný tukový hrb na čele, u starších plně vzrostlých samic Pt. scalare se toto může projevit také a tento fenomén není v žádném případě hodnocen jako defekt. V této kategorii hodnocení je třeba, aby posuzovatelé brali na zřetel celkovou stavbu těla i s ploutvemi dle daného ideálu (viz. kresba). Je také nutné vypozorovat umístění (počátek i konec) dominantních nepárových ploutví i osu násadce ocasní ploutve.
Rypec - tlamka musí mít čisté linie, bez odřenin a zaplísněných míst. Zalomení čela, zvláště pak u typu altum musí odpovídat daným kritériím přirozeného vzhledu těchto ryb (obr.) - týká se ale i některých divokých populací druhu scalare či nepopsaných specií. Při bočním pohledu s výjimkou "V" zalomení nad rypcem (je dobře patrné u všech forem scalare, markantní však především u typu altum), musí na horizontu vnějšího tvaru vykazovat pouze obliny vystupující směrem ven! S výjimkou tukového hrbu však nesmí rušivě přečnívat boční obrys tvaru těla ryby.
- Pt. scalare jednoduchý ideál JPG.jpg (28.93 KB) Zobrazeno 1695 krát
Hřbetní ploutev:
Hřbetní ploutev nesmí být natržena a struktura měkkých blanitých částí ploutve mezi ploutevními paprsky nesmí vykazovat děrovitost. Viditelná mezera mezi jednotlivými paprsky (týká se zejména mezer mezi počátečními tvrdými paprsky ploutve) může být až ke hřbetu jen mezi prvními sedmi paprsky, mezi sedmým a desátým by měla být maximálně do poloviny výšky jednotlivých paprsků a mezery mezi desátým a čtrnáctým paprskem by měly vykazovat mezeru o maximální hloubce do 3-5 mm (u plně vyspělých jedinců). Celá struktura hřbetní ploutve musí působit harmonicky, od pomyslné špičky u krátkoploutvých forem směrem dozadu musí mít oblé linie. Zatímco toto platí i pro dlouhoploutvé formy, u závojových forem je přípustné, aby prodloužené měkké paprsky vytvářely volně vlající dlouhé niťovité výběžky. I zde by ale měla být určitá pravidelnost v délce jednotlivých paprsků - závojů. Kvalitativním a estetickým znakem projevujícím u všech forem je výrazné krajkování v zadních partiích hřbetních ploutví.
- Ploutev hřbetní JPG.jpg (20.91 KB) Zobrazeno 1701 krát
Ocasní ploutev:
Ocasní ploutev: Násadec ocasní ploutve má působit rovným dojmem. Osa těla by měla procházet jeho přesným středem, stejně jako přesným středem celé struktury tvrdých paprsků ocasní ploutve. Přechod z těla na kořen násadce ocasní ploutve musí být plynulý a poslední zadní paprsky hřbetní a řitní ploutve by měly být od přesného přechodu těla do ocasního násadce od této partie stejně, souměrně vzdáleny. Konec ocasního násadce - počátek paprsků ocasní ploutve by měl být rovný a s postranní čárou, která končí v této partii (vypadá to jakoby ležaté velké T) by měl svírat pravý úhel (90°). Plně rozvinutá partie ocasní ploutve musí působit (paprsky se cca v jedné třetině své délky rozdvojují) jako přesný půlkruh nebo vějířovitý půlkruh s jemně vystouplou oblou střední částí vějíře. Třetí okrajové paprsky - resp. jejich vnější části jsou protaženy do niťovitých výběžků, které mohou být i delší, než je sama ocasní ploutev. U krátkoploutvých forem zadní okraj ocasní ploutve musí být stejnoměrný mírně obloukovitě prohnutý. U dlouhoploutvých forem by pak měly protažené paprsky s blanitými mezerami, zakončené většinou niťovitými výběžky působit pravidelným harmonickým dojmem. I zde platí, že kvalitativním a estetickým momentem je kontrastní krajkování.
- Ploutev ocasní 2.jpg (17.34 KB) Zobrazeno 1684 krát
Řitní ploutev:
Přední část řitní ploutve tvoří "svalový trojúhelník". Předních pět tvrdých paprsků řitní ploutve tvoří samostatné "lupeny" tvrdých paprsků. Mezi prvními pěti při plném roztažení ploutve mohou být mezery až k základu, pátý paprsek je již spojený ploutevní blánou minimálně od poloviny s přední částí plochy ploutve. Vnější - přední část desátého tvrdého paprsku se na špičatém konci ploutve mění v dlouhý, samostatně prodloužený ploutevní paprsek, která může být dlouhá téměř stejně, jako je dlouhá ploutev od břišní partie až po špičku. Zadní část ploutve má oblé tvary a podobně jako ploutev hřbetní tvoří esovitě zaoblenou plochu s čistými liniemi. I u řitní ploutve u nejlépe zbarvených kusů je patrné krajkování a to u všech typů chovatelských forem skalár.
- Ploutev řitní JPG.jpg (21.47 KB) Zobrazeno 1695 krát
Párové ploutve:
Protneme-li tělo pomyslnou vertikální přímkou (při pohledu z boku), začínající u prvního paprsku hřbetní ploutve, pokračující podle skřelí přes kořen prsní ploutve na místo, kde by tato přímka protknula obrys břicha, dostaneme se přesně do partie, kde začínají kořeny břišních ploutví. První paprsek břišní ploutve je jen mírně obloukovitě prohnutý směrem dozadu, je mohutnější - připomíná jakoby trn a je svým kořenem napojen přímo na svalový pohybový systém. Tento paprsek je krátký, tvoří však hlavní oporu konstrukce celé břišní ploutve. Druhý paprsek je již hlavním a nejdelším, jeho prostřednictvím je celá ploutev protažená do dlouhého výrazně prodlouženého ploutevního paprsku, která zabírá až dvě třetiny celkové délky. Od třetího paprsku se pak ostatní paprsky prudce zkracují, zadní zakončení ploutve je opět oblých tvarů. Břišní ploutve mají být až do míst, kde končí třetí paprsek ohnuté jen do mírného oblouku ustupujícího dozadu, protažená niťovitá část se může v čisté linii mírně vlnit, nesmí však být nijak "zalomena". U výstavních jedinců by měly být obě břišní ploutve stejného tvaru a především stejné délky!
Prsní ploutve jsou v rámci anatomie velice významným prvkem. Vzhledem k tomu byly evolučně uzpůsobeny tak, aby působily co nejméně nápadně v rámci stavby těla ryby. Jsou nejkřehčí částí pohybového aparátu skalár a na druhou stranu nejrychleji regenerovatelnou "končetinou" těla. Při hodnocení by mělo zejména toto být náležitě zohledňováno, neboť tyto ploutve jsou nejvíce trpícím místěm těla při přepravě ryb. Délka minimálně narušených prsních ploutví u jedinců normálního tvaru těla ba měla být zhruba stajná, jako je pomyslná vzdálenost svalových základů těchto ploutví ke špičce rypce ryby. U dlouhoploutvých či závojových jedinců pak úměrná délkou délce nepárových ploutví vzhledem k ostatním částem těla.
- Ploutve břišní JPG.jpg (8.31 KB) Zobrazeno 1690 krát
- Ploutev prsní JPG.jpg (30.63 KB) Zobrazeno 1684 krát
Povrch těla:
Povrch těla u většiny výstavních jedinců má být na první pohled hladký - výjimku tvoří horizontální vrásnění, způsobující u některých forem v souvislosti s patřičným podílem guanoforů ve škáře diamantový (perlový) lesk. Povrch těla ryb s maximálně průhlednými šupinami má být jednolitý, jakoby matový, bez poranění nebo jizev. Na boku jsou velmi dobře patrné obě postranní čáry. Horní připomínající ležaté C obrácení břichem nahoru je zakončena v tmavé partii třetího vertikálního pruhu, pod ní začíná na konec ocasního násadce rovně se táhnoucí spodní postranní čára. U některých barevných matových" forem s průhlednými šupinami jsou v břišních partiích plošky šupin s obsahem perleti - tzv. zrcátka. Je to přirozená věc, v rámci hodnocení ale nehraje žádnou roli - tj. ani kladnou a ani zápornou!
Zbarvení těla / Kresba těla:
Tato hodnotitelská položka obsahuje v zásadě dva rozdílné typy v hodnocení, které se v některých bodech ale i prolínají.
Zbarvení těla hraje velkou roli u typů skupin jednobarevných ryb a to kategorií II/E a III/G. U představitelů těchto skupin záleží na sytosti a rozložení zbarvení, nesmí zde být příliš ostře ohraničené přechody v případě více barev, barevné plochy musí být co nejméně skvrnité, ale naopak co nejvíce kompaktní. Přechody mezi jednotlivými barvami tedy musí být jen velmi pozvolné, přípustné je jen odlišné zbarvení případných "zrcátek" ve světlých břišních partiích, která bývají stříbrná nebo tmavě bronzově červená až hnědá. Výjimku opět tvoří forma "zlatá - lutino", kde je naopak velmi kladným jevem co největší množství co nejostřejších červených teček až čárek u nejkrásnějších jedinců výjimečně i na celé ploše boků.
U rybek ostatních skupin neuvedených v předchozím odstavci o barvách se naopak kladně hodnotí co nejkontrastnější kresba tmavých prvků, které bývají v rozpětí tmavohnědé až vysloveně černé barvy.
- pojmy některých kresebných znaků.jpg (14.68 KB) Zobrazeno 1704 krát
U všech pruhovaných jedinců chovatelských forem tj. rybky čtyřpruhé, vícepruhé a patří sem i forma bicolor mají být pruhy pokud možno harmonické, buď stejnoměrně široké nebo v určitých partiích rovnoměrně se zužující či rozšiřující. Pruhy nesmí být přerušované a ani se nesmí štěpit. První pruh u čtyřpruhých či několik předních pruhů u vícepruhých - maximálně však tři) může být v mírném oblouku, přičemž největší oblouk smí tvořit pouze první vertikální pruh jdoucí přes oko. U forem bicolor by měla být s ostrým ohraničením vertikální linie tmavá celá zadní třetina těla, u naprosto dokonalých jedinců by se měla tato linie táhnout i do nižších až koncových partií hřbetní i řitní ploutve, ploutev ocasní by měla být přinejmenším hodně tmavá. Posouvá-li se hranice světlé a tmavé partie z pomyslné jedné třetiny dozadu či dopředu (mnohdy má některá rybka předěl až za polovinou délky těla směrem dopředu k rypci), je to již estetická vada. Má-li bicolor patrný "první" vertikální pruh (přes oko), i toto by u ideálního kusu být nemělo.
U divokých forem mohou být rozdíly v pruhování, na které je třeba brát zřetel - jedná se kupříkladu o rybky taxonomicky označené jako synonymum Pt. scalare - historicky popsané jako Pt. eimekei nebo Pt. sp. "Rio Nanay", které mají vertikální pruhování tenké a u některých kusů nejdou dominantní druhý a třetí pruh až do břišní partie. U mnoha přírodních forem se první tři vertikální pruhy často směrem dolů k břišní partii viditelně zužují, mnohdy také mění barvu z velmi tmavé do světlejší.
U chovatelských forem Pt. scalare skupin 5. - flekaté a 6. - mramorované mají být skvrny či mramorování výrazně kontrastní s plochou těla. Rybky flekaté - leopardi nesmějí mít zřetelné pruhování (zebrovitost), ale jasně patrné flíčkování. Fleky mají být co nejkulatějšího charakteru, mohou se dotýkat, nesmějí se ale slévat ve větší plochy. Fleky mohou být na svých okrajích mírně "rozostřené". Mramorované skalárky mohou mít mramorování obojího barevného charakteru. Světlé formy (od 50 % světlého povrchu těla) mohou mít různý podíl drobné mramorové kresby až po pouze několik skvrnek, jako je tomu u některých forem Koi, tmavé formy jakoby mnohdy měly naopak bílé mramorování a to až na podíl bílé pouhých 5-10 % na černém pozadí.
U skupiny 7. - tečkované jde o typy chovatelských forem Pt. scalare, jejichž boky zdobí větší skvrny nebo mapování (forma mapová, kalifornská), kde je podíl tmavých mapových skvrn nebo plochy od ocasu mnohdy až do tří čtvrtin boků těla, mapování nutně nemusí být kontrastně tmavé, ale spíš stříbřitě tmavě šedé či až tmavohnědé. Boky některých forem této skupiny bývají posety droboučkými tmavě červenými až hnědými tečkami (f. kalifornská a jaguáři), podobně jako je tomu u mnoha přírodních populací.
Rybky všech zde zmíněných forem a druhů mohou mít i tzv. přídavné zbarvení, jež je většinou významným estetickým jevem. U některých forem ať již chovatelských Pt. scalare, tak i přírodních druhů se jedná o různobarevná čela (od jasně žluté, přes oranžovou a červenou až po zlatavě hnědou se zelenomodrým či různobarevným leskem perleti šupin této partie těla). U mnohé chovatelské, ale i divoké formy je takové trvalé zbarvení i přímo určujícím znakem samostatnosti formy.
Divoké druhy a formy rodu Pterophyllum mají mnohdy podobné droboučké tečkování, jako jsem toto uvedl v odstavci u skupiny 7. - tečkovaných. Některé druhy a formy mají na bocích těla i větší růžové až jasně červené skvrny a flíčky těmto formám vlastní a tyto formy určující (viz. dosud známé formy Pt. scalare "Red Spotted I", "Red Spotted II" a Pt. sp. "Rio Nanay",aj.).
Oko / Skřele + žaberní víčko:
Oko ryb rodu Pterophyllum má být kulaté, čisté, jasné a bez jakéhokoliv zákalu. Na hlavové partii rybky mají být oči umístěny souměrně a harmonicky zapuštěny do reliéfu hlavy. Nesmí být na jedné straně utopené a na druhé vychlípené. U dospělých rybek druhu scalare se velikost oka pohybuje mezi 5 - 8 mm - oči Pt. scalare jsou jasně červené na většině plochy, minimálně však na polovině. U dospělých rybek druhu leopoldi jsou oči jasně žluté až okrově oranžověnahnědlé. Pro zbarvení plochy oka platí stejný poměr jako u druhu scalare. U druhu či ryb typu altum, jsou oči zbarveny jakoby zrcadlově stříbřitošedě až hnědě. Oko může mít jednu či dvě velké malinově tmavočervené skvrny, maximálně však do dvou třetin oka.
Skřele. Rybky mohou mít klasické žaberní víčko s obsahem perleťových pigmentů nebo průsvitné až téměř průhledné ("Red Wedge"), kterým jasně červeně prosvítají žábry. Zde je tedy pro harmonii jedince důležité, aby toto bylo v určité harmonii - tj. obě žaberní víčka v tomto směru stejného charakteru. Žaberní víčka nesmějí být deformována nebo dokonce u výstavního jedince absentovat, nesmějí odstávat a být nějak poškozena, nesmějí být "nedorostlá" ani přesahovat až nad kořeny prsních ploutví.
Vitalita:
Hodnocení vitality je subjektivně pocitový pohled každého posuzovatele. Každý posuzovatel by měl být nejen náležitě poučený o ideální té které formě, ale měl by mít alespoň základní znalosti o zástupcích rodu a jejich formách a také schopnosti dokázat posoudit kvalitativní znaky a tvary. Při hodnocení se bere ohled na chování jedince či skupiny jedinců, ladnost pohybů v souvislosti s jeho tělesnými proporcemi. Ryby musí působit jako zdraví, dobře živení jedinci, nesmí však působit těžkopádně.
