Už nějakou dobu jsem se chystal navštívit Františka Staňka, známějšího mezi akvaristickou veřejností spíš jako chovatele terčovců. Kdo ale odebíral v devadesátých letech staré dobré AT, nemohl si při pozorném čtení inzertní rubriky nepovšimnout častých Frantových nabídkových inzerátů na lecjaké špeky a lahůdky ohledně skalár. Třebaže jsme se s Františkem znali již léta tak nějak od vidění ze všech možných akvaristických akcí (především jemu značně bízkého Rychnova, ale i odjinud), musel nás pořádně seznámit teprve Pepík Chmelař a to někdy před rokem. Ano, skoro rok mi to trvalo, než jsme si domluvili termín mé vizity.
Nadpis tohoto pojednání není přehnaný ani v nejmenším. Již, když se v pražském kongresovém centru konala páně Kolínova akce na podzim v roce 2006, byl jsem nejvíce ohromen právě dvěma Frantovými lahůdkami. Jednou z nich byl nádherný dospělý jedinec P.s. "Manacapuru I" - zde jsem tuto formu viděl poprvé na vlastní oči živou a úplně nejvíc mne zaujala další ryba - zástupce "zelenotečkovaných" nebo také "zelenohřbetých" skalár z Peru. Bohužel již především kvůli této rybě jsem tehdy proklínal blýskavé zařízení výstavních nádrží - naprosto vystresovaná a vyděšená ryba se tam ukazovala jako nejobyčejnější bělice a jen při pozorném prohlížení ze všech úhlú si mohl člověk, který věděl co a jak hledat alespoň trochu přijít na své. Tehdy jsem toho litoval, protože kdyby se ona ryba mohla dozákat patřičně vybarvit, byla by to podle mne největší bomba tehdejší akce.
Tak ačkoliv nám domluva o návštěvě trvala před půl roku, nemohl jsem se dočkat závěru letošního srpence. No, samozřejmě první, na co jsem se zeptal, jakmile jsem se při příjezdu pozdravil se Staňkovými (Františkova paní pracuje též v pěstírně), hned jsem se zeptal na "zelené" Peruány. Bohužel zrovna tyhle ryby na rozdíl od všeho možného ostatního se Frantovi "udělat" nepodařilo a dospělí jedinci se již odebrali do rybího ráje (mrzí mne to dvojnásob, protože tehdy v Praze onen jeden kus nešel ani pořádně nafotit a já se těšil, že si to tentokrát pořádně vynahradím). Jakmile jsem však vstoupil do první suterénní místnosti domku ležícího v centru Ústí nad Orlicí, rychle jsem na inkriminované peruány zapoměl. Staňkovi mají klasickou pěstírnu rozkládající ve dvou suterénních místnostech pod domem. Dle mého odhadu se zde hospodaří cca asi ve třiceti kubících chovné vody. Třetí místnost s průhledem do přilehlého dvora slouží jako kancelář, odpočívárna a sklad v jednom.
Tady se prohánějí nejen spousty lahůdkových terčovců všech možných barev, to samé ale platí i o jihoamerických trpasličích cichlidkách, duhovkách, afrických tlamovcích (povšiml jsem si především různobarevných Aulonocar). Uvidíte zde i všelijaké velice zajímavé eLkové krunýřovce, spoustu další žoužele, nicméně zde jak jinak vévodí především skaláry. Samozřejmě zde najdeme obligátní "blue diamond zebry" (modré zebry - 8c - moje linie jak jinak, pochází z prvních Františkových odchovů), u nás již echt známé oranžové "Red devil" (6f), krásné bicolory (4a) s čistými liniemi, velmi dobře probarvené červené duchy, kteří jsou v současnosti už jen vzácně k vidění (3e), krásné kaliforňáky (7b) i mapové (7a), ale i další chovatelské lahůdky. Z divokých forem pak samozřejmě "Manacapuru I" a horkou novinku pocházející z francouzské Guyany a to od právě rozplavaných potírků až po krásné chovné jedince.
Řekl bych, pominu-li ty spousty všech ostatních rybek, že co se skalár týče, tady si jejich milovník skutečně přijde na své a z těch chovatelů, které v současnosti znám, má František asi nejpestřejší skladbu chovu. No jak by také ne, když nelení a čile komunikuje z Německem, odkud si přivezl právě nejednu novinku, což není žádnou legrací. Pomineme-li náklady na cestu a čas, tak za takovou lahůdku, jakou jsou modré zebry ještě dnes dal za jednu dospívající rybu mezi 30 - 40 €. Franta je i jedním z mála našich chovatelů skalár, kteří pracují na vlastní slěchtitelské práci. Tak jsem měl možnost spatřit a rovnou fotografovat jednu z horkých novinek, která se letos objevila - "modré kobalťáky" (jak je vidět, obdobné myšlenky brouzdají napříč celou planetou, protože bezprostředně po této mé návštěvě jsem viděl "kobalťáky" na fotkách přítele Kena z Filipín). Takže ano, s plnou parádou si mohu dovolit prohlásit, že jsem zde viděl skutečné zázraky!