No, podle toho, co jsem v životě viděl bych si dovolil tipovat, že vůbec nej... pěstírnu má Pepík Pejša a pak těžko říci, ale na druhém až pátém místě jsou u mne v jedné řadě pepík Chmelař, Zdeněk, Honza Haidinger a Hynek Dařbuján. Jistě, spočítám-li, co jsem za posledních dvacet let všechno navštívil, tak je to jenom zlomeček z toho, co tu je a hlavně co tu ještě tak před deseti lety bylo. Takže těžko to mohu hodnotit. Určitě je tu ještě dost lidí se supermoderníma pěstírnama.
Kdysi u jednoho človíčka, kterej měl pěstírnu ve druhým patře činžáku ze čtyřicátejch let na pomezí Podolí a Pankráce (kousek od Lidojemu) normálně v bytě, jsem viděl věci, ze kterejch mi lezly tehdy oči z důlků. On měl snad deset stojanů porůznu, jak se mu to vešlo do docela pěkného a velkého bytu a byl to kluk, kterej dělal rybičky už za dávných dob totality. Měl svoje odbyty cca v asi sedmi, osmi maloobchodech a nikam jinam nechodil, takže jej skoro nikdo neznal. On měl třeba v kuchyni dva stojany (asi 120 cm široké), v předsíni, která byla docela velká byly myslím čtyři, něco v obýváku, ložnici a v takovém krcálku, kde měl pracovnu. Byl jsem u něj někdy okolo roku 1993 a on, přesto že mu to všechno šlapalo jak švýcarské hodinky to dával pryč, pořídil si tehdy co nejmodernější počítač a začínal dělat účtařinu.... O co u něj hlavně šlo. No, muselo ho to stát za bolševika majlant, on měl ale ty stojany vyřešeny tak, že spodní patro bylo asi 40 cm na podlahou (měl 3 - 4 patra akvárií v každém stojanu) a každý ten stojan stál ve vaně pečlově svařené z nerezu, která měla bočnice vysoké asi 20 - 25 cm. V těch stojanech měl tak maximálně stolitrová akvárka jako největší a tak byl naprosto v pohodě, kdyby mu nějaké začalo téct. To se mu ale nikdy nestalo. Naopak jako šlendrián, nad kterým jsem taky kroutil hlavou jsem považoval, že jediné akvárko neměl zabroušené.
Dodneška nechápu, že si neuříznul ruce. Mně by to určitě netrvalo ani čtrnáct dní. Pak jsme víc jak tejden s kamarádem, který to od něj bral (dopracoval se cca k 25 m3 pěstírně, pak si půjčil 500 tisíc, vybudoval na zahradě domku na periférii prahy moderní prodejnu s pěstírnou a dneska už snad nemá ani jedno akvárko a má velkoobchod s krmením pro psy a kočky) pečlivě brousili všechny hrany, až z nás krev stříkala. Potom jsme ještě vlepovali výztuhy tam, kde nebyly, což bylo u většiny těch nádrží. No a pro mne to bylo velmi dobré poučení i praxe, protože zanedlouho po tom jsem vyházel ta akvárka, co jsem do té doby měl a postavil si dvě místnosti šité na míru (používám většinu z toho dodnes).